Svoboda a její poločas rozpadu

Nedávno jsem našla seznam mých pěti TOP životních hodnot, které jsem sepsala před 26 lety. Vůbec jsem netušila, že něco takového existuje a vypadlo to na mě z jedné staré knihy.

No staré, staré, jak dlouho sedí v mé knihovně, mladé svým vzdechem nad hodnotou života. Byl to Dostojevského Idiot 😊

Zajímavé je, že ty hodnoty jsou úplně stejné, jen tam tehdy chybělo zdraví. Na prvním místě byla a je svoboda.

A druhé zajímavé je, že tehdy jsem svobodu vnímala zcela jinak.

Tehdy jako možnost dělat si co chci, kdy chci, u koho chci, kde chci bez ladu skladu. V podstatě dokonce i měnit pravidla a svět druhých. Možná proto, aby člověk vůbec přežil…?!

Vždycky je jednodušší změnit svět druhých, abych se nemusel měnit já, nebo…? A asi to nevyjadřuje až tak agresivitu člověka prosadit sebe sama, jako jeho hluboký strach žít sebe…plnými doušky.

A pak to udělalo CVAK. Už ani nevím proč. Najednou jsem zjistila, že nechci měnit svoji mámu, ani své životní lásky, ani kamarády, ani chlapíka v tramvaji, který je vzteklý, ani klienta, který chce měnit mé obchodní podmínky….

Na druhou stranu chci mít práci, která je můj koníček, chci mít v blízkosti lidi, kteří mě ctí a respektují v plné míře, chci žít naplno vše co chci a mám ráda bez jakýchkoli omezení a za poslední to, co se mi nelíbí, chci umět „pustit“ a poslat po moři….do pryč, do jejich světů, jejich pravidel žití.

No a tak tu sedím na břehu moře, je sice skoro mráz, ale to moře stále dělá bác a bum, příliv a odliv. Ono ví tu odpověď, proč jsem nakonec došla k té druhé svobodě, k té vryté do člověka hluboko dovnitř. Ono ví, co vše to stálo za vzestupy a pády.

Když se moře spojí s naší duší, vznikne přístav v srdci. A tam se jednoduše VÍ….a proto sem stále jezdím…pro odpovědi a nápady😊

 

 

Irena Vrbová

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *