Nevím, zda se mi to zdá nebo už slovo a podpis nemá takovou váhu jako dřív? Kam se podělo to rčení: „slovo chlapa“?
Sedím na schůzce s majitelem firmy. Rozhodně to není žádný podnikatelský zelenáč. Bavíme se skoro hodinu a během schůzky je jasné, že ne všechny věci ve firmě jsou ideální, ale že se jim daří. Alespoň podle toho, co říká. Chvilkami mi dokonce přijde, že se malinko chlubí. Ale proč ne. Pokud je čím, tak mu to přeji. Není nic špatného na to být pyšný.
V jednu chvíli klient povídá: „Když něco slíbím, tak to platí. Už jsem si v rámci podnikání kdečím prošel a teď cítím, že bych se ve vedení firmy zase chtěl posunout o kus dál.“ Hmm. To se mi líbí a jako obchodník se toho hned chytnu. Mám ráda, pokud je člověk pevný ve svých názorech a postojích. Domlouváme se na spolupráci. Klient se v tu chvíli svobodně, bez jakéhokoli nátlaku rozhodl. Jak bych taky mohla přetlačit chlapa jako hora, který není žádné ořezávátko. Dokonce sám navrhne, že by byl rád, aby společně s ním šel do spolupráce i jeho společník. Takže proběhne ještě další schůzka s jeho společníkem. Oba se spoluprací souhlasí. Je podepsána přihláška do spolupráce v podobě jednoduché, ale pořád smlouvy, která má svoje podmínky. A i kdyby ne. Pořád mám jejich slovo chlapa, ne?
Jako obchodník mám radost. Kdo by neměl, když za sebou vidí pěkný výsledek.
Jenže. Během týdne klient volá a vše je jinak. Prý nemá peníze. Najednou během dvou dnů.
Ani ten důvod, proč chce spolupráci zrušit moc nechápu, protože je to spíš výmluva než cokoli jiného. Navíc trošku srandovní. A i kdyby tam reálný důvod byl, kam se podělo to jeho moje slovo platí?
Pořád mi letí hlavou, jak mi říkal příklady, kdy jeho lidé nechtějí vzít ve firmě za svá rozhodnutí zodpovědnost. Nezrcadlí se tady něco?
Ne nadarmo se říká, že lidé jsou věrným zrcadlem svého šéfa. Proto pozor, co o nich říkáte😊
Šárka Sonnková
