Sem tam se mi stane, že někdo si koupí velké auto, v motoru max koní, ta velikost až dojímá.

„Víte, co, když přijedete s tímto autem, lidé se k vám chovají jinak…na obchodních jednáních víc získáte…“, se někdy dozvím.

Hmm…

Říkám si, jak by se mé chování lišilo, kdyby mi na firemní zvonek zazvonil generální ředitel v kvádru, obyčejný člověk z ulice v džínách nebo bezdomovec. V čem by to bylo jiné?

U mě asi v ničem. Lidská bytost je lidská bytost. Když bychom se všichni svlékli do naha a zůstali stát na strništi, co by z nás vyzařovalo? Z každého z nás?

Víra…? Pokora…..? Láska…? Něha…? Strach…? Nenávist…? Stud….? Sebezapření….?

Nevím. To asi víme každý sám. Ale nějak tuším, že když se k tomu bezdomovci zachovám s respektem a úctou, dám mu šanci na víru v život.

A možná nejen to. Dám mu šanci, že má v sobě hodnotu. Hodnotu pracovat, milovat, tvořit.

Nevím, zda je možné dát druhému víc. Nicméně vím, že je to velmi vzácné a nedostatkové zboží.

 

 

Irena Vrbová