Mám dost atypické brýle, prý v nich vypadám jako Pišta Hufnágl, kterého nikdy nikdo neviděl😊 Před dvěma měsíci jsem se rozhodla, že k nim nechám vyrobit pouzdro. A tak jsem si vybrala kožedělnu o dvou lidech. Webové stránky ve výstavbě, už asi dlouho, kontakt jen telefon. A tak píšu sms, pošlu fotku mých brýlí a čekám. Přichází odpověď – určitě vám můžeme pouzdro vyrobit, ale zavolejte, potřebuji vás slyšet.

A tak volám, představím se:

„Jo, to jste vy. Skvělé.“

Pán se představí, i svoji kožedělnu ve dvou větách. A povídá:

„Mohu si tipnout kým jste?“

Zajímavé, tohle jsem nečekala, samotnou mě to zajímá, …člověk o tom přemýšlí celý život. Tak ho ponouknu, ať jde do toho😊

„Máte ráda luxus, ale jen sem tam, jen pro sebe, ne na odiv druhým. Děláte si tím radost a chcete v něm jednoduchost a originalitu.“

Hmm, tak teď vystihl něco, co je pravda, ale sama bych to asi takhle neuměla říct. Mluvím fakt s prodejcem kůže nebo psychologem?!

Pak proběhne domluva na všem. Na typu kůže, barvě, nitích, ražbě. A ceně, která nevím, jak moc je v tuto chvíli podstatná. Během hovoru se moje částka, kolik za to jsem ochotna dát, značně zvedla. Ráda zaplatím za to, co miluji a ráda i za to, kde lásku k produktu ve mně stvoří prodejce.

„Takže domluveno, do měsíce to máte. Chci, abyste byla pochopena. A zda se mi to povedlo poznáte, až uvidíte výsledek. Já tomu věřím.“

A tak tady chci dát holt všem českým řemeslníkům, majitelům maloobchodů, maličkým firmám, všem českým šikovným ručičkám. Holt tomu, že to nevzdali před velikány, firmami velkými objemem peněz či počtem lidí, a že mnozí stále věří na velikost v přístupu k lidem skrze upřímné srdce.

 

 

Irena Vrbová