Proč? Proč toto všechno? Proč každý den dělat zrovna to co bychom měli dělat? Každý se asi občas ptá sám sebe, zdali jeho veškeré snažení má smysl, zdali to vůbec bude “někde” znát a pakliže to bude “někde” znát, zdali to bude mít tu hodnotu, se kterou jsme počítali na začátku.
Myslím si, že vše, co se v životě děje, má svůj důvod, pokud tomu ten důvod dáme. Jinými slovy věřím v to, že náš život, to, jak ho žijeme a prožíváme, je z 10% to, co se skutečně reálně stane a z 90% to, jak na to v danou chvíli zareagujeme. No a toto už bude vždy na nás, zde totiž máme možnost volby, zde máme variantu A nebo variantu B a v tomto bodě si tak přebíráme za vše, co se stane část zodpovědnosti, se kterou se pak musíme naučit žít. U otázky PROČ tomu není jinak. Ptáme se v té chvíli sami sebe z nějakého důvodu, který nám možná na vědomé úrovni není jasný, ale naše podvědomí se nám snaží něco naznačit, něco, co nás má dovést k odpovídající reakci.
Pozoruji, že mnoho lidí se nad touto otázkou pozastaví se zbytečným zděšením, které jako kdyby ohrožovalo vše, čemu doposud věřili, vše, co dodnes vybudovali, a vše, na co se těšili. Ne vždy však tato forma sebereflexe a upevnění svých hnacích stimulů musí vést k této reakci. Člověk se totiž čas od času potřebuje zastavit, podívat se na sebe a vše kolem sebe z výšky, jednoduše objektivně zhodnotit, kde jsem TEĎ a KAM jdu. Někdy jsme totiž pohledem tak moc upření na to, co je přímo před námi, že pro samotný strom nevidíme les. Právě v těchto chvílích je moudré nechat svým emocím volný průchod a dere-li se nám na mysl série myšlenek typu:
- “Proč vlastně dělám, to co dělám?”
- Jaký to vše bude mít smysl?
- Ocení to někdo?
- Ocením to já?
- Chci to vlastně?
pak možná tím nejlepším krokem je, si tyto otázky objektivně zodpovědět.
Co v takové chvíli dělám já? Vezmu tužku, papír a píšu… Píšu vše, co mne k těmto myšlenkám napadá a co cítím, že musí ven! A věřte, že ono to ven vážně musí!
Když se pak na své “dílo” podíváte, budete mnohem klidnější. Ne proto, že jste si právě upevnili důvody, že jdete správným směrem, ale často právě proto, že jste pojmenovali i Vaše obavy a strachy. Z hlavy a srdce jste je dostali na papír a očima je “trávíte” a právě tento proces “trávení” Vám dává najevo, že si uvědomujete své limity, možné překážky, a že znáte příležitosti, ale i úskalí své životní cesty a právě to Vám dodává onu potřebnou jistotu, že máte svůj směr pod kontrolou. Z mého osobního úhlu pohledu je totiž právě jistota to, co člověk v těchto chvílích nejvíce potřebuje. Tu do sebe ale nedostanete externími vlivy, ale pouze skrze sebe, své vnitřní já.
Martin Hošek
