Je rok 1996, právě skončilo školení pro nováčky v oboru finančního poradenství a školitel uzavírá den poslední životní výzvou:
„A když na tom všem budete makat, na konci budete v luxusních šatech, v garáži vám bude stát Ferrari a budete se koupat v bazénu luxusní vily za Prahou. A to vše můžete mít ve 30 letech svého života!“
Je rok 2014 a můj bratr mi zničeně volá, že vše už na profesuru splnil a jeho šéf mu hází klacky pod nohy a nepustil ho k obhajobě. „Co tě na tom všem v práci nejvíc baví?“, ptám se. „Teď? Už skoro nic, proč se ptáš?“
Je rok 2022 a moje kamarádka mi volá: „Čoveče, právě jsem ukončila jednu spolupráci, netrvala ani dva měsíce. Ale ta společnost je fajn, je to vysocerychlostní start up, ale nějak ti nevím, já pro spolupráci potřebuji asi jiný typ lidí.
A pak jsem potkala ji. Ženu, která to ve svém oboru dotáhla úplně nejvýš. Celebrita, na ulici ji lidé poznávají. Před prvním setkáním si kladu otázku, na co se mám připravit. Bude nafoukaná, bude snobská, jaká bude? No nic jedno setkání a jdu. Je to už dlouho a já do teď neodešla. Nejde to. Celý život šla za srdcem, za vášní, co ji nejvíc bavilo. Nehledě na to, co to přinese za výhody či nevýhody, po kterých touží vnitřní hlas naší sebehodnoty.
Chci, aby mě školila ona. Co bude na konci?
„Na konci budeš mít v životě to, co miluješ a bude tě to bavit!“
Irena Vrbová
