Jsem 3 dny na cestě, pěšky s krosnou. Než jsem odjela dala jsem si do hlavy, že bolet mě vše začne až tak po 3 dnech. Jenže, ono to začalo bolet hned – záda, chodidla, kyčel… To mě vykolejilo a automaticky předpokládám, že se to po tom 3. dnu tedy ještě zhorší…
S touhle myšlenkou mě přistihne známá, která mi píše: „Ta tvoje cesta vypadá krásně, ale musí to být tedy náročný. Já se Ti divím, jsou to velký vzdálenosti a ten batoh vypadá hrozně těžkej! To by byl pro mě smrťák, to bych nikdy nedala…“
Já myslím, že se mi snažila vyseknout poklonu, jen se mi špatně trefila do mých vlastních pochyb, a tak nakonec usínám s myšlenkou, jestli jsem schopna to ujít s tím, co jsem si naložila do batůžku, jestli na to mám.
Ráno se s tím vším svěřuji své cestovatelské guru. A přichází to nejlepší, co může – malá facka na probrání:
„Já nesla 13 kg batoh v horách a jsem maličká (pozn. je minimálně poloviční). Víš, nejhorší je smrt z vyplašení, takže na to nemysli, běž a vnímej přírodu.“
Funguje to a proti mým očekáváním, vše bolet přestává. Takže tohle je ten nejlepší lék a takové se dostávají jen od takového doktora, který má svou praxi 😊
Markéta Viehmannová
