Neznám moc hlubších slov, která by se nás všech tolik dotýkala, jako je „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“
Když se dívám kolem sebe, hodně lidí si je bere k srdci a začíná pravdou. Pravdou jako nejčistší hodnotou, za kterou je třeba bojovat, ze které nelze ustoupit, kterou je třeba bránit. Pokud někdo říká nepravdu, musím to všem ukázat, musím mu to říct, musím všem otevřít oči, musím bojovat. Na život a na smrt… i kdybych měl použít všechnu svou sílu, i kdybych měl zemřít, i kdybych měl zraňovat…
Nemluvím o tom, že bychom kolem sebe měli chodit po špičkách a mlčet, když je potřeba mluvit. Mluvím o tom, že pravda, která je sebestředná a jde jí jen o to, aby byla uznána za tu jedinou a pravou, je vždy na začátku sváru, na začátku boje a zkázy. A pokud je dost silná a probojuje se skrz vše, povstane pak s vlajkou na vrcholu popele.
A kde zůstala láska?
Ta měla přijít na řadu až druhá. Ale už nezbylo, co milovat.
Ta pravá pravda jde ruku v ruce s láskou, jdou spolu. Láska nám dává odvahu se podívat na pravdu, kterou nám říkají druzí a na pravdu, která nám říká něco o nás samotných. Obojí dohromady pak v nás vzbuzuje pokoru a respekt. K sobě i k ostatním. Pak teprve můžeme skrz ně zvítězit i my.
Markéta Viehmannová
