Královská tiskárna cenin, osm ozbrojených lupičů, osmdesát rukojmí a plán na největší padělatelskou loupež století.
Do popředí kráčí mladá útlá žena s orlím nosem, šibalským úsměvem a nečekaně silným hlasem: „Dámy a pánové, kteří pracujete v tiskárně, směle vpřed, jste můj tým snů! Vytiskneme spolu 1 miliardu!!!“
Mezi rukojmími krok dopředu udělal velmi tichý starý pán s bílým plnovousem.
„Jak se jmenujete pane?“
„Fuerto, madam.“
„Jak dlouho tady pracujete, pane Fuerto?“
„Více než 25 let, madam.“
„Tak to rozjedééém! Pane Fuerto, řekněte mi, jakou rychlost zvládnou Vaše mašiny? Výborně, nasaďte štočky, chci vidět precizní práci, každou hodinu vytiskneme milion. Jdeme na to vážení!“
A stroje se rozjíždí. Ona píše na velkou tabuli čísla a při každém úspěšném milníku s nefalšovanou radostí tančí a ta radost je slyšet po celé tiskárně. Když se nedaří je zase slyšet jasně a zřetelně: „Zaberte, nejsme tady na letním táboře, máme práci!“ S mikroskopem na oku kontroluje kvalitu, vyjadřuje nespokojenost a chválí, když je spokojená. Konzultuje s panem Fuertem postupy a mluví s lidmi jen o jejich práci. Takový svět ve světě, jako by to vůbec nebyla loupež.
Až na to, že je a tak po pár dnech přichází moment, kdy únosci dávají pod tlakem okolností všem rukojmím na vybranou: „Buď můžete na svobodu a nebo zůstanete a dostanete milion“.
Začínají rozhovory, únosci přesvědčují jednotlivě každého, aby zůstal. Apelují na jejich sny, děti, rodiny, životní okolnosti, vztahy, které uvnitř vznikly, zvažují se peníze, morálka, bezpečí… dlouhé rozhovory plné morálních dilemat i manipulace.
A pak přichází na řadu naše plagiátorka s panem Fuertem a v celém tom zmatku jako by jejich rozhovor byl zhmotněným klidem uprostřed bouřky.
„Pane Fuerto, chcete zůstat nebo chcete jít?“
„Zůstanu, madam, lepšího šéfa jsem v životě neměl.“
„Děkuji, pane Fuerto, vraťte se do práce, jsme ve skluzu.“
Fikce? Samozřejmě, že ano…
Nejlepší návod na šéfovskou roli, jaký jsem kdy viděla? Tak to zcela bez pochyb.
Markéta Viehmannová