Poslední dobou mám takové mlhavé podezření, že největším stresorem v mém životě jsem já sama. No, mlhavé… během posledního roku jsem se párkrát přistihla, že jsem vystresovaná tak, že je to dost na pováženou, když člověk vezme v úvahu, že se „venku“ neděj zhola nic.

Ono se lehko řekne: „Zbavte se toho, co Vás stresuje“. Lidi často takhle odjedou třeba na dovolenou, aby nechali všechny starosti za sebou. Ale co když si ten největší problém obuje vaše tenisky, nasadí váš batoh a prostě jede s váma?

A tak jsem vyrazila. Cesta krásnou přírodou, podél moře, 250 kilometrů, sama, vše co potřebuji mám na zádech, žádné pracovní ani jiné povinnosti, krásné počasí…prostě nic, nic, co by mě mohlo rušit, nic z čeho bych byť jen vzdáleně mohla být v tenzi, naprostá volnost!

Tak jsem si to představovala… jenže:

„Co když dnes nestihneš dojít včas do ubytování a bude vše obsazené?“

Vstala jsem jako první, došla jsem jako první…

„A co když Dnes nestihneš dojít včas…?“

I dnes jsem došla mezi prvními, navíc, ani večer nebylo plno…

„Hele, poslouchej mě, a co když DNES nestihneš dojít včas…?“

„Ty prosím Tě, mohli bychom tuhle hru už přestat hrát? Je to fakt otravný!“

„No, ale co když…?“

„Tak budu spát venku, je krásně, stejně jsem to chtěla, takže pšt!“

 

„No dobře, no, jak myslíš… Hele a už jsi slyšela, že když nenasbíráš po cestě každý den 2 razítka, tak nedostaneš ten „diplom“ na konci?“

„Tyjo, nad tím jsem ještě nepřemýšlela, možná nebude dost zastávek, asi bych měla být pozornější… Sakra… to fakt nemusím stihnout, to je pravda…“

„No viď, to bude průšvih, já myslím, že to bude dost náročný…stresující…“

 

„No, počkej! Ty už to děláš zase!“

„Co dělám? To myslím s Tebou dobře přece, protože co když…?“

 

„Ty mě úplně blbneš, vždyť já žádnej diplom přece nikdy nechtěla. To snad není možný, žes mě dostal zrovna na takový blbosti!“

„No jo, jenže já už fakt nemám nic jinýho, čím bych Tě mohl strašit, tenhle vejlet je pěkně pitomej, co tu mám teď jako dělat?“

„Já bych věděla, ty si dáš bobříka mlčení a já si dám konečně tu dovolenou.“

 

 

Markéta Viehmannová