Roky nemám ráda podzim. Začne se zkracovat den. Začne být zima. Začnou se objevovat virózy.
Vždy mi to přišlo takové úzkostlivější než po zbytek roku. A čím déle jsem si to říkala, tím horší to každý rok bylo. Až to bylo tak špatné, že jsem se rozhodla, že zkusím víc sledovat, proč… proč mám pocity, jaké mám…
Přicházel opět podzim a mé známé pocity a touha odjet někam do teplých krajin také. Nebylo by krásně na Madeiře? Tam je jaro celý rok, vidím na reklamním letáčku v metru.
Bylo nebo ne? Zarazím se… a přemýšlím… až jsem dopřemýšlela do chvilky, kdy běžím ranní Prahou po tmě a najednou vidím, kde jsem v myšlenkách…
Myslím na život jako celek… myslím na tento rok, co mi dal, co mi vzal…
Příroda se ukládá ke spánku a připravuje se na narození nového na jaře… na co se připravuji já… co se zrodí v mém životě…
Běžím dál, neodpověděly mi ani sochy na Karlově mostu. Ale já vím, že odpovědi během podzimu dostanu, jako každý rok. Jen jsem si toho žádný předešlý rok nevšimla. Skrze šedivost podzimních dnů.
A tak je to asi se vším v životě…
Irena Vrbová
