Mám ráda květinářství. V mnohých ženách, které prodávají a vážou květiny, jako by se odrážela jejich krása a svěžest. Dokonce mám jedno květinářství, kam chodím pro kytku pravidelně a po nákupu ji majitelce vždy věnuji…dává do té kytky sebe nebo je to naopak? Těžko říct, ale myslím, že když ji váže, tak nepřemýšlí nad tím, kolik daný kus kytice stojí. Nakonec vždy platím víc, než jsem na počátku avizovala a ráda.

Je to už pár let, co mi kamarádka vyprávěla svůj příběh.

„Měla jsem sen mít květinářství. A dokonce jsem ho i chvíli měla. Pak ale manžel vyhodnotil, že květinářství není dostatečný byznys na peníze, a tak jsem zůstala v domácnosti.“

Zrovna byla na cestě domů z práce, kam chodí po letech doma vypomáhat. A … jede právě z květinářství.

Baťa měl sen a za tím šel. Pak byla léta bez podnikání. Přišla sametová revoluce a po ní se z některých podnikatelů staly kovové strojky na peníze. Jediný smysl podnikání.

Ale je to tak stále?

Sny jsou podstatou tvorby a tvorba dýchá dotekem lásky. Podnikejme skrze své sny a nevzdávejme to u prvních finančních nezdarů. Je to nádherná cesta. A nejen každého z nás, je to i cesta, jak mít vysokou morálku v podnikatelském světě.

 

 

Irena Vrbová