Nedávno jsem se musela zamyslet nad otázkou, za jakých okolností bych odešla z práce, kterou dělám. Co by se muselo změnit? Došlo mi, že ten důvod je pořád stejný, jaký byl před 12 lety, kdy jsem se rozhodovala o změně předchozího zaměstnání. Musela bych přestat věřit ve svého šéfa a v to, co dělá, kým je.
Měla jsem práci, která mě v zásadě bavila, velmi dobrý plat, služební auto a spoustu dalších výhod. Firma hodně rostla, přesto jsem přestala vidět možnost, jak ve firmě nadále zůstat. Přestala jsem cítit respekt a víru v člověka, který mě vedl. Přestala bych cítit respekt sama k sobě, pokud bych tam zůstala.
Obdiv a respekt se nerodí z postu ani výše konta, z auta, ve kterém šéf jezdí, ani z lidí, se kterými se zná nebo kamarádí. Respekt se pro mě rodí z autenticity, pokory a morálky. Autenticity, ve které člověk dokáže být v souladu sám se sebou, zná svoje silné stránky i limity. Odvahy uznat, že se zmýlil. Neznamená to, že člověk nechybuje. Chyby jsou život. Nesvaluje svoje chyby na ostatní, ale snaží se je napravit nebo se z nich poučí. Své chování a jednání pořád řídí svým vnitřním kompasem etiky a morálky.
Šárka Sonnková
