Kolik je mi let…?
Tak málo, abych nepřestávala si hrát
Tak moc, abych se dokázala moudře smát
Tak málo, abych nepřestala lidem věřiti
Tak moc, abych uměla i velký hřích odpustiti
Tak málo, abych vnímala srdce svého hlas
Tak moc, abych dokázala milovat všechny z vás
A co je mezi tím? No přece život sám. Živote dej mi tolik bolesti, slz, strachu, vzteku, odvahy, smutku, abych mohla přejít most z jednoho břehu na druhý. Jsem na cestě…jednoho života…
Irena Vrbová
Když jsem byla „malá“, chtěla jsem žít věci, které byly pro mé rodiče až moc náročné pro kořenový strach každého
Jiskřivé listopadové ráno, chladný vzduch a jasné slunce nízko nad obzorem… V tom všem dvě kamarádky se psem na procházce se
„Ahoj, tak co zakázky, co lidi potřebujou nutně do konce roku, jsi spocená až na kotnících?“ …utahuju si z kamarádky restaurátorky
Každý objekt má emoci. Baví mě návštěvy starých charismatických staveb, baví mě i návštěvy zcela opuštěných míst….tak nějak tam v té