Search

Je problém, že jsme jiní?

Kdysi jsem pracovala v organizaci, kde jsem měla na starosti odbornou sociální práci s klienty. A protože jsme byli neziskovka, spolupracovala jsem s kolegyní, která měla na starost fundraising, tedy sháněla pro nás peníze, kde se dalo.

Byla ukázkový extrovert, milovala společnost lidí, dokázala se hned s každým bavit a všude jí bylo plno. Dá se říct, že se pro tu práci narodila a rozhodně to bylo vidět na jejích skvělých výsledcích. Neměla žádné hranice, vždy se dokázala dostat všude, kam potřebovala a neodešla, dokud neměla, pro co si přišla.

A mě? Mě vytáčela do běla! Proč? Protože jí bylo všude plno, neměla žádné hranice, vždy se dokázala dostat, kam potřebovala (třeba do mé kanceláře, aniž bych o tom věděla), a zároveň se nehnula, dokud nedostala, co ode mě právě teď potřebovala.

Vzpomenu si na to pokaždé, když se s nějakým šéfem bavím o pravidlech ve firmě a slyším tohle: „Já tam má skvělé lidi, nechci je úplně demotivovat tím, že je sešněruji pravidly, nechci, aby se z mé firmy vytratila lidskost. Jen mě štve, že do toho občas musím skočit, protože se mezi sebou zhádali…“

A já si říkám, jak bych za pár pravidel od šéfa byla tenkrát neskutečně ráda. Kolegyně byla skvělá v tom, co dělala. Já jsem dělala svou práci také dobře, a to nejspíš právě proto, že jsem byla úplně jiná než ona. U nás obou by byla škoda, kdybychom se měnily v tom, v čem jsme nejlepší. A právě v téhle čistě lidské/mezilidské věci pro nás šéf udělá maximum, pokud dokáže dobře rozkreslit hřiště. Tak, abychom mohli volně běhat a zároveň se jeden druhému nepletli, vlastně nechtíc, pod nohy.

Markéta Viehmannová

Sdílejte

Další příspěvky

Smysl v práci

Když mi bylo 19, šla jsem pinglovat stoly do zahraničí. Pak jsem deset let ředitelovala firmě o padesáti lidech. Pak

Já, člověk, nikdo..

Všechny ty slzy, pot a dřinu… Ledové sprchy a spalující žár… Úpící srdce i praskající hlavu… Lítosti, bolesti, emocí var…

To jsem ale dobrý kolega!

Herdek, není mi úplně dobře, trochu mě škrábe v krku, začíná mi rýma, jsem unavená až hanba… No ale není to

Nejlepší šéf

Královská tiskárna cenin, osm ozbrojených lupičů, osmdesát rukojmí a plán na největší padělatelskou loupež století. Do popředí kráčí mladá útlá