Je neděle odpoledne a kamarádka mi píše: „Byli jsme v prodejně toho Tvého klienta, byly tam dvě fronty po dvaceti lidech, neskutečné!“
A já reaguji: „1500 lidí denně. On je prostě jiný…“
A najednou si říkám sama sobě, v čem je jiný? A myšlenky se rozbalují dál. On nedokáže žít ve lži k sobě samému. Vystoupí z ní, i kdyby neměl mít na holý chleba. A za druhé tuto prodejnu, její ohromnou rekonstrukci, zaplatil čistě z vlastních peněz, ani pětník z dotací, byť by na ně lehce dosáhl.
Sednu si a najednou na mě spadne tíha. Tíha snad všeho v tomto státě, možná nejen tohoto. Objevil se mi před očima obličej jiného podnikatele, který mi byl představen před pár lety. Je velice bohatý, co se týká materiálních statků, a přitom svůj vlastní domek si postavil „nějak“ z EU dotací. Svoji ženu podvádí, ale stále s ní vystupuje na VIP party jako šťastný pár.
Oba jsou materiálně bohatí.
Kdo z nich dvou je šťastnější? Metrika štěstí se asi mění staletími, anebo nemění, a měníme se my, jako lidstvo?
Irena Vrbová
