Sedím na lavičce v parku a vedle si povídá starší pár. Pán očividně bydlí na lodi, v nějakém menším hausbotu.

 

„No, není to žádná sranda … v létě šílený vedra … když stoupne voda, taky to mnohdy musíte řešit … když zamrzne voda, to je teprve problém,“ povídá a povídá. Jedno negativum za druhým.

 

Paní se najednou zeptá: „A proč tam tedy žiješ tolik let?“

 

„No, protože to miluju, neskutečně miluju … ale kdo je normální, ať to nedělá!“

 

Tak tohle mě opravdu zaujalo. Pán myslí asi normální = rozumný.

Zvedají se a jdou pryč. No a já sedím a tak nějak cítím, že začátek jara mi přinesl tu krásnou touhu, že nechci být normální a chci žít to, co miluju … carpe diem 🙂

 

 

Irena Vrbová