O víkendu koukám na sociální sítě a ejhle jedna má kámoška se vdává…
Hmm….vždyť nedávno měli krizi….
Ale fakt, bere si toho, se kterým žije už několik let.
Čím jsem starší, tím svazek manželský pro mě znamená jinou hodnotu. Vzít si někoho na celý život a ještě u oltáře přísahat, že budu celý život stát při něm?
Až věkem mi dochází, co za těmito slovy stojí. Jaká hloubka, nádherná hloubka. Zamilovat se umí každý, ale hluboce milovat ryzí láskou už jen jedinci.
Kde berou lidé jistotu, když si berou druhého? Hmm…?
Samozřejmě, že jistoty neexistují. Vytváříme si je sami.
Jako malá jsem chodila s babičkou do parku a na jedné lavičce sedával pán. A četl noviny. Vždycky, mnoho let. A pak jednou zmizel. Vytvářel mi jistotu té procházky. Na základě toho, že se to prostě pokaždé dělo.
Jistota ve vztahu se vytváří na základě chování, reakcí, pohledů, doteků. Jiná jistota neexistuje.
A tak je velká šance, že tento svazek vydrží ne na věky věků, ale na jeden věk…ten jejich společný.
Irena Vrbová
