Je to už mnoho let, co jsem s rodiči byla na houbách. Ani tehdy, ani teď nic moc nenajdu. Chodím po lese a nic.
Tenkrát se maminka v jednom okamžiku otočila a říká: „Pojď“, vztáhla ke mně ruku, abych ji došla a bum najednou tam bylo několik hříbků. Vlítla do mě nevídaná radost. I když jsem byla hodně malinká, vnímala jsem, že byla režisérem celého toho aktu. Byť maminka udělala maximum, abych si toho nevšimla.
Manipulovala se mnou?
Mohli jsme přijet domů a ona mohla říct: „Naučila jsem ji konečně hledat houby…nebo no, našla jsem je já, ale udělala jsem to tak, aby je našla Majka…no, to víš, že nakonec taky něco našla, ale musela jsem jí pomoct…“
Ale ona babičce řekla jen: „Tyto hříbky našla Majka.“
Bylo to o mně od ní. Ne o ní pro ostatní a hlavně pro sebe.
Myslím, že tehdy mi opravdu chtěla udělat jen radost…
Vykouzlila mi úsměv na tváři. A mě to bavilo. Ne nadarmo se říká, že prodává ten obchodník, který umí rozesmát klienta. Ne nadarmo platí, že nejlepší šéf je ten, který umí druhého dovést k pocitu štěstí ze sebe sama.
Irena Vrbová
