Zrcadlo, zrcadlo…

Jeden z mých největších letošních „objevů“ říká, že mám život takový, jaký si ho udělám. Není to žádný světoborný objev, lidé ho více méně uznávají a říká se třeba: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ nebo „Jak si kdo ustele, tak si lehne.“

Ten objev tedy spočívá spíše v tom „více méně“. V některých situacích, hlavně těch, které se týkají nás, máme tendenci se přiklánět k tomu „méně“ a říkat: „Za toto přeci já nemůžu.“, „Toto se nedalo předvídat.“ nebo „Jak bych vůbec mohl mít vliv na to a ono…“.

Já se přesvědčila o tom, že ne „méně“, vlastně ani „více“, ale vše, co se mi děje zrcadlí právě mě, mé myšlenky, mé emoce, mé postoje a mé chování. Jsem člověk, který, občas až moc, vyžaduje důkazy a ty jsem dostala.

Začala jsem školit obchodníky a najímat telefonní konzultantky u nás v Portu, navíc znám i klienty jednotlivých obchodníků. A co vidím?

Klienti každého obchodníka jsou jiní, zrcadlí každý toho svého. Obchodník, který má nejprořízlejší pusu na firmě má klienty, kteří nejvíce mluví a je s nimi největší sranda. Klienti jiného obchodníka jsou zprvu mlčenlivější, poslouchají, ale pak jsou s námi roky. Klienti obchodníka, který má problém s organizací času, nestíhají…

Jednou jsem v zaškolení pracovala s obchodníkem, kterému na schůzkách často říkali, že se mu „svěřovat“ nebudou, bavili se s ním trochu svrchu. Nakonec jsme narazili na to, že on sám se nebere jako jejich rovnocenný partner, vlastně se do podřízené role nevědomě pasoval a oni jen reagovali na něj.

Když se mě na pohovoru na post telefonní konzultantky někdo zeptá, jestli na naše telefonistky opravdu lidé nejsou nepříjemní…nevím co odpovědět. Vím v tu chvíli, že ačkoli na naše telefonistky nikdo nepříjemný není, je to jejich zásluha, ale na tuto osobu nepříjemní budou, protože se toho bojí a nevěří tomu, že by to mohlo být jinak.

Pravdou je pro nás to, v co každý věříme. Proč by tedy to, v co věříme, se nemohlo stávat pravdou v našem životě. Možná není klíčem hledat v životě pravdu, ale dát stejnou energii výběru toho, v co chceme věřit.

 

 

Markéta Viehmannová

Sdílejte

Další příspěvky

Čas

Čas je setina sekundy….čas jsou dlouhé hodiny…. Čas je to s čím denně obchodujeme… Čas jsou chvíle, kam vrháme svoji

Záře nad celým hřebenem

Chodím už 27 let na běžky na orlický hřeben, každý víkend. Po sedmé ráno už vybíhám, pak proběhne východ slunce