Asi nikdy v minulosti jsme neměli tolik možností a prostředků, jak komunikovat. Můžeme se spojit s lidmi na druhém konci světa prostřednictvím mobilních telefonů, internetu, sociálních sítí. Máme aplikace whatshapp, viber a celou řadu dalších prostředků. Ale daří se nám opravdu lépe komunikovat, navazovat vztahy, vycházet s kolegy, kamarády i partnery? Máme dostatek času, trpělivosti a schopností, abychom byli dobří partneři v komunikaci? Abychom si opravdu rozuměli? Neschováváme se příliš často za moderní technologie, nepíšeme sms zprávy, e-maily místo abychom se snažili komunikovat osobně?
Stejně jako kteroukoli naši činnost, ve které chceme uspět, bychom měli komunikaci vědomě trénovat. Bude se nám lépe dařit vyhýbat celé řadě komplikací, které způsobují naše nejasná očekávání, nevyslovené naděje nebo nedorozumění. Čím lépe a přesněji budeme umět formulovat své myšlenky a přání, tím větší šance je, že nás druhá strana pochopí.
Ale komunikace není jen o tom hodně mluvit. Mnohem víc se o druhém a jeho názorech dozví člověk, který naslouchá, který se nesnaží hned druhému vnutit svoje názory, radit mu a kritizovat ho. Je dobré učit se druhému naslouchat nejen ušima, ale i srdcem. Ne za každou cenu trvat na svojí pravdě a svých názorech, protože asi nikdo z nás nemá patent na rozum a jistotu, že jeho názory jsou ty „jediné správné“.
Styl a prostředky našeho sdělení bychom také měli přizpůsobit druhé straně, jeho schopnostem a momentálním znalostem. Řečí atomového fyzika si s dítětem příliš neporozumíte. A platí to všeobecně.
Důležitá je také zpětná vazba, která dává našemu protějšku nejen informaci o tom, že jsme ho slyšeli, ale že jsme i rozuměli.
Komunikace není vždy jednoduchá, ale je to krásná disciplína, která nás může znovu a znovu překvapovat a bavit.
Šárka Sonnková
