Není úplně neobvyklé slyšet od šéfů:
„Nemůžu najít lidi. Ne kvalitní. Vůbec žádné.“
„Lidem se nechce pracovat.“
„Mladým se nechce pracovat.“
„Všem jde jen o peníze.“
„Lidi už nechtějí ani peníze, chtějí si jen užívat.“
Už méně často, ale rozhodně ne ojediněle majitelé řeknou:
„Trvá to v poslední době možná déle, ale lidi vždy najdu.“
„Lidi se mi hlásí sami.“
„Pořád přemýšlím o tom, jak do firmy dostat dobré lidi a vyplácí se mi to.“
„O svoje lidi se starám a říkají, že by jinam nešli.“
Možná si řeknete, že je to štěstím, oborem, regionem, atd. Ale co když jde o stejný obor, stejný region, stejné platové podmínky a stejnou velikost firmy? Kde je potom ten rozdíl? Rozdílů bude určitě víc. Jedním z těch důležitých je náš postoj. Způsob, jak o dané situaci přemýšlíme. Pokud si budu myslet, že na trhu práce totálně žádní lidé nejsou, tak pro mě bude těžké někoho najít. Když si budu myslet, že všichni moji zaměstnanci chodí do práce jen proto, že musí, a vůbec jim na firmě nezáleží, proč by měli dát do mojí firmy srdce? Naše myšlenky a postoje se odráží do našeho chování.
A co to znamená být skutečně vůdcem? Nejde vždy o to být vepředu. Znamená to starat se o tým 😊
Šárka Sonnková
