Je to 43 let, co jsem vlezla na základce na klučičí záchodky a byla z toho ředitelská důtka😊
A pak se to stalo znovu a včera zase😊
Vyplula jsem na Břeh Rhony, vinárny na pražské Výtoni. Bylo narváno, fantastická atmoška, svělá společnost a samozřejmě narvané wecko. Vlezu tam a narazím do paní:
„Vy jste ve frontě?“
„Nojono,“ pokrčí smutně rameny.
„A tenhle?“, ukážu na pánský. „Vy jste dobrá, vy byste tam vlezla?“
„No jasně, a já ji právě pustím?“ vylézá z wecka chlap jako hora…“ale mé ženě neříkejte, že jsme byli spolu na wecku“…mrkne na mě lišácky, „sedí venku!“
Udělám potřebu a jdu za kámoškou, která na mě čeká.
Najednou mi přistane na rameni ruka, znovu paní z wecka:
„Kdy se zase potkáme? Bavíte mě!“
No a je to tady. J A R O!
Kdy se vlije krev nějak víc do žil, přestane být zima, začnu vidět víc lidi, páč už není tma.
Irena Vrbová



