Search

Úcta a respekt ve vztazích

Někdy mi přijde, že čím jsou si lidé blíž, tím ztrácí vzájemný respekt a úctu k druhému. Když můj bratr tropil a tropí neplechy z pohledu mé maminky, tak mi volá a říká:

„Řekni mu to, kdo jiný mu to má říct než ti nejbližší?“

Kdo? Snad jen ten, koho on se zeptá, komu on to dovolí…nebo?

Co tedy znamená být někomu nejblíž…?

A pak jsem potkala ji, krásnou a svým způsobem slavnou ženu skrze svoji životní cestu. Ráda si do svého života vybírám učitele, kteří mi mají, co dát. Od ní jsem chtěla, aby mě naučila pochopit mé tělo a dokázat s ním v mém věku možná ještě maličké zázraky. To mi dala a dává. Ale netušila jsem, že dostanu daleko víc.

Nikdy jsem ji neviděla mimo naše hodiny cvičení. Sem tam se stalo, že jsme se po cvičení zapovídali a já se poté divila, v jakém tématu jsme byli a jak se to stalo. Téma, které bych nikomu neřekla, má největší tajemství a sem tam strasti.

A tak plynul čas. V létě na chvíli odjela a já zjistila, že mi chybí. Dokonce jsem se zamyslela, co znamená slovo nejbližší kamarád, protože já ji nepovažovala ani za kamarádku. Ona mi něco dodávala a já ji za to platila, nic víc.

Nic víc. A v té chvíli mi došlo, jak někdy z mého pohledu „nic“ nebo „málo“ může znamenat moc.

Najednou vidím, že jí jediné bych dokázala říct nejniternější věci o mně, mám ji v sobě nejblíž, co snad lze, ale přitom má úcta k ní je stále jako k člověku, kterého potkám poprvé a zatím ho vůbec neznám. Tudíž respekt a úcta je daná právě tou neznalostí a mým slušným vychování.

Respekt a úcta k ní je daná tím, kým je. Sblížení s druhou osobou u ní nevyvolává pocit, že jednoduše „může“ říct všechno, ať už ona či její ego. A přitom právě ona může říct vše, protože já to dokonce chci. Mé nedostatky a „mouchy“ nemá potřebu mi říkat sama ze sebe, ale ráda mi je říká, když se ptám. A tam vzniká tak cenný respekt a úcta. Můj i její.

A tak až bude volat maminka s opětovnou prosbou, ať něco řeknu bratrovi, tak mu to znovu a zase neřeknu😊

 

 

Irena Vrbová

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

Moje první práce

Každý z nás si pamatuje svou první práci. Nervozita před prvním setkáním. Pocit jako kdyby nám v břiše dupalo stádo slonů. Snaha

Vdolky a jejich okraje

Moje babička pekla neskutečné koláče. Byl v nich tvaroh a různá ovoce, jednou meruňky, jindy rybíz, jindy borůvky. A nejlepší byly

Slovo chlapa

Nevím, zda se mi to zdá nebo už slovo a podpis nemá takovou váhu jako dřív? Kam se podělo to

Firma roku

Jako sportovec jsem vždy chtěla vyhrát medaili, nakonec mi jich doma ve skříni leží hodně za běh.  Ale upřímně, všechny,